„UMĚNÍ“ BÝT ŽENOU

Chtěla by si být ženou i v příštím životě?

Souhlasíš s tím, že být ženou je vlastně poslání a dar?

Moje cesta k “ženství”

Vztah k mému “ženství” se neustále mění a prohlubuje. Nikdy jsem si ani nedovedla představit, jak silný tento vztah může být a jak budu jednou vděčná za to, že jsem žena.

Tím prvním a také asi největším krokem bylo a stále je cvičení Hormonální jógové terapie, které přináší zvýšení hladiny ženských hormonů. Bylo to, jako když jsem nasedla do tryskáče plného emocí, barev, chutí a vůní a už jsem z něj nevystoupila.

A dalším velkým krokem, tedy spíš skokem jsou setkáváni s vámi – ženami na mých seminářích, kurzech, jógových lekcích a konzultacích. Tolik různých příběhů, osudů, životů a přesto tak podobných…

Být ženou mi nic neříkalo

Po značnou část mého života mi ono “být ženou” nic neříkalo, dokonce mě to snad až otravovalo. Bylo mi nepříjemné, jak nás v kluci ve škole v období puberty pozorovali. Kolik máme beďarů, jestli nám už rostou prsa, a snažili se nám na ně sáhnout. Potají jsem svému bratrovi záviděla způsob čůrání vestoje a to, jak daleko může dočůrat. Dokonce jsme v tom pořádali závody, ale byla jsem bez šance… 

Vadily mi fronty před dámskými toaletami na zahraničních zájezdech. Všechny nepříjemnosti spojené s menstruací, bolestivé gynekologické prohlídky a mnoho hodin strávených na porodním sále. Říkala jsem si, co je tohle za spravedlnost?

S odstupem času

Nyní se vnitřně při těchto vzpomínkách usmívám a jsem za ně ráda, protože mě formovaly v tu ženu, kterou jsem nyní. A opět jsme u změny, která zákonitě musela přijít. Zároveň jsem tak moc ráda za uvědomění, že být ženou je vlastně poselství a dar.

To postupně přišlo, až když jsem se s ostatními ženami začala ve svém životě potkávat. Ale skutečně potkávat. Skutečně vidět. Skutečně je vnímat a sdílet s nimi bez jakéhokoliv posuzování a hodnocení. Zřím Tě.

Měla jsem to štěstí potkat se s moudrými ženami, které již po delší dobu kráčí ke svobodnému a vědomému ženství, a já se jimi začala inspirovat. Udělala jsem ve svém životě mnoho změn, abych podpořila své ženství, a pomalu začala chápat jeho výhody a dary.

Uvědomění

Zároveň jsem si na svých vlastních seminářích začala uvědomovat, kolik žen si sebe neváží, nemají se rády, chtějí vypadat jinak a necítí se hrdé na to, jak krásné jsou takové, jak je Bůh, Vyšší princip, Vesmír stvořil. Nevidí, že nic není potřeba měnit. Že vše je dokonalé takové, jaké to je. 

Přišel smutek a následně vnitřní pocit, že to chci změnit a ukázat jim, že být ženou má spoustu výhod, ze kterých mohou těžit. Že být ženou je radost, pokud si dopřejeme ji cítit. Že být ženou je dar, který je potřeba vnímat. Že být ženou je poselstvím zářivosti a světla, které je potřeba šířit světem.

Velmi důležité je především přijmout všechny podoby svého ženství, záleží na tom celá naše budoucnost. Vztah k našim partnerům, rodině a hlavně dětem, kterým budeme všechny tyto aspekty života předávat.

Jako malé holčičky

Je velmi běžné, že už jako malé holčičky jsme byly od svého ženství odpojeny. Třeba pod vlivem otce, který nám zakazoval lakovat si nehty, nosit princeznovské šaty a vysoké podpatky, zatímco my jsme si jen hrály ve svém pohádkovém světě. Možná jsme byly vychovávány v mužském prostředí, ve kterém v nás ženství nikdo nepodporoval, ba naopak ho zakazoval a zesměšňoval. Mohla se stát i nějaká nepříjemná událost či zkušenost, kvůli které jsme se vůči svému ženství uzavřely.

Už z dávných dob si ženy v sobě nesou pocit méněcennosti. Pocit, že nejsou tak chytré, aby mohly číst a mluvit do politiky. Že samy bez mužů nemůžou nic. Že nemají co nabídnout a čím je inspirovat. Hlavně vyhovět a moc se neprojevovat. Rodit a vychovávat děti. 

A pocit vlastní hodnoty byl ten tam a do naší ženské duše se pomalu začal vkrádat pocit strachu, ponížení a vlastní nedokonalosti. To se v nás ženách natolik hluboko usadilo, že si tento otisk neseme dodnes. Obáváme se projevit svou ženskou sílu a poslechnout svou intuici, a tak jsme se raději odpojily.

Cykličnost ve vínku

I dnes samy sebe nemáme rády za to, že jsme příliš emotivní, příliš křehké, vznětlivé, někdy až divoké a jindy zase slabé. Ale to jsme my, ženy. Velmi proměnlivé, tedy cyklické. V tom je náš největší dar. Mimochodem právě o daru cykličnosti je chystaný webinář >> CYKLUS ŽENY & HORMONY V HARMONII, který se bude konat v 23.7. A srdečně tě na něj zvu.

Nacítění

Zkus se nacítit do svého těla, jestli se umíš nosit jako sebevědomá žena. Se vzpřímenou hlavou, vypnutými prsy, ladnými pohyby boků, přímým pohledem, když jdeš po ulici. Nech svoje ženství vyzařovat naplno. Jaké to pro tebe je? Jen si to představuj. Jen se zkus do toho pocitu naladit. Cítíš, že to k tobě nepatří, že takto chodí jen namyšlené a nafrněné fifleny, nebo je to pro tebe přirozené, důstojné a samozřejmé? 

Tohle se dá naučit, my „hodné holky” to můžeme natrénovat. Čím častěji se budeme cítit hrdé na své ženské křivky a přednosti, tím to pro nás bude přirozenější.

Jak to bylo dříve?

V minulosti ženy mnohem více využívaly svých přirozených schopností. Dokázaly léčit, předvídat budoucnost, díky moudrosti jsme uměly komunikovat s okolním světem, ale pod všemi vnějšími vlivy jsme to zapomněly a odpojily se. Přestaly jsme poslouchat svou intuici a uvěřily egu, naší mysli. Ale žijeme v úžasné době informací, díky kterým to můžeme změnit, znovu se rozpomenout na své dary.

Vztah k ženství je velmi křehký, ale zároveň i silný a podmanivý. Jako ženy přinášíme na tento svět lásku, cit a život. Máme schopnost dávat krásu, citlivost, přivádět nové duše na tento svět. Ženství je teplá, konejšivá náruč, kterou umíme nabídnout. To všechno máme v sobě. Pochopení, empatii, porozumění. Ženství je tak nádherné a mocné, stačí si to jen uvědomit a dovolit. 

Jak se k ženství v sobě navrátit?

Nyní je tedy čas znovu se spojit se svou duší a se svou ženskostí. Jistě pomůže se pravidelně setkávat s ostatními ženami, navštěvovat ženské kruhy, zabývat se ženskými tvořivými činnostmi. Nosit ženské šaty, zdobit se a hýčkat. Starat se o sebe a pečovat o své tělo. Být k sobě laskavé a zároveň kráčet životem s odvahou a důvěrou, že jsme vedeny tím správným směrem.

I pokud máš pocit, že to není nic pro tebe, zkus to. Je to jen obava ukázat se ve své vlastní zranitelnosti. Třeba na takovém ženském setkání zjistíš, že všechny ženy jsou v podstatě na stejné lodi a řeší velmi podobné problémy. Všechny se snažíme dělat maximum pro své děti, všechny se chceme cítit milované a potřebné, prožíváme podobné pocity se svou menstruací a intimitou. Máme podobné obavy z menopauzy a přicházejícího stáří.

Jednoduše zjistíš, že v tom nejsi sama a že podobné starosti má mnoho dalších žen. Uvidíš, že s nimi budeš ráda a otevřeně sdílet své osobní příběhy, přestože je uvidíš třeba poprvé v životě. Možná právě proto. Často ani vlastní sestře neřekneme to, co prozradíme ženě, kterou sice vidíme poprvé v životě, ale při upřímném pohledu do jejich očí máme pocit, že ji známe po celý život a možná ještě déle.

Tohle nám v dnešní době velmi schází; silný pocit jistoty, že v každé životní situaci za námi stojí ostatní ženy, které jsou také na životní cestě, se stejnými překážkami a slabostmi, ale i vnitřní silou a radostmi.

Obklopuj se ženami, které jsou “napojené”. Těmi, které jsou na stejné vlně jako ty. Těmi, které ti energii dodávají, ne berou. Můžeš se s nimi cítit uvolněně a příjemně. Ony ti nemusí dávat žádné rady a potvrzení, stačí jen, že tě vyslechnou a poskytnou pochopení, soucit, otevřené srdce a mateřskou náruč. A to stejné můžete nabídnout ty jim. 

Dělej to kvůli sobě, ale také kvůli svým dětem. Ať cítí tu jemnou, hladivou ženskou energii v této době, kdy jsou všichni neustále jen na telefonu a počítači, žijí ve virtuálním světě a ne v realitě. Ať je jejich svět hezčí a hodnotnější a nezničí je doba pokroku a technologií.

Praktické typy na to, jak se vrátit ke svému ženství

Hrdost na to, že jsme ženy, nám opravdu pomůže být šťastné a spokojené samy se sebou. Bude to mít pozitivní vliv na naše zdraví tělesné i duševní, na naše okolí, a především na naše děti. Proto je to tak moc důležité, a tak sdílím pár pomocných tipů, jak do toho.

1. Založ si svůj ženský deníček, který tě bude provázet. Přiznám se, že já jich mám několik. Miluji všechny ty barevné bločky a sešitky všech možných tvarů a velikostí. Moc ráda je dostávám, ale i nakupuji a rozdávám. Jeden v kabelce, druhý na nočním stolku, třetí v obývacím pokoji u počítače. Co kdyby náhodou. Inspirativních myšlenek je tolik, ale vydrží v naší mysli jen pár vteřin… Sem si budeš otevřeně zapisovat všechny své pocity, myšlenky a vhledy, které tě budou s návratem k ženství napadat a inspirovat. 

Nejdříve se zkus zamyslet nad tím, které ženské činnosti a aktivity ti dělají dobře. Co všechno ženského ti přináší radost a uspokojení. Od nakupování a vaření přes tanec a zpěv až po pěstování bylinek, pletení a vyšívání. Že nic? Jen do toho a popusť té hodné holce trochu uzdu. Už nemusí být stále za tu “paní dokonalou”.

2. Zkus si vzpomenout, co jsi ráda dělala jako malá holčička. Možná sis oblékala maminčin svatební závoj a hrála si na princeznu zakletou ve věži jako já. Nebo si ráda skákala gumu a i teď závidíš dětem jejich trampolínu na zahradě. Možná si milovala skluzavky na pískovišti. Válení sudů na louce. Cachtání v louži. No tak šup, běž za nimi si také skočit nebo se sklouznout a pak si hned zaznamenej, jaké to bylo. 

Jde o ten pocit, o tu emoci, kterou to v tobě vyvolalo. Je to radost, svoboda či štěstí přítomného okamžiku?

Uvědom si, kolik svého času těmto oblíbeným činnostem věnuješ třeba v rámci týdne. Jsou to hodiny, dny, minuty, nebo třeba taky ani vteřina?

Nyní se zaměř na ty činnosti, které tě nebaví, ale děláš je, protože je dělat musíš. Nebo si myslíš, že je dělat musíš. Na ty činnosti, které ti berou energii, protože je nemáš ráda, ale děláš je z donucení. Jsou to takové ty činnosti, co by se dělat měly, protože je dělají všechny hodné holky…

Může to být každodenní uklízení, chození do práce, která tě nenaplňuje, cvičení kalanetiky, abys měla menší pozadí, sledování televize s partnerem, zatímco ty by sis raději zalezla do postele s oblíbenou knihou. A opět si uvědom, kolik času věnuješ těmto méně oblíbeným činnostem, a porovnej to s časem věnovaným těm oblíbeným. 

Tak jak? Je čas na změnu? Pokud ano, tak krůček po krůčku zařaď do svého denního programu více těch činností, které ti přináší radost a uspokojení. S těmi ostatními ať ti pomůže rodina, nebo je přestaň dělat úplně. Uvidíš, že se až tak moc nestane a Země se bude točit dál. Možná to naopak tvou rodinu či partnerský vztah stmelí a tebe si budou více vážit, protože ty sama pro sebe budete mít větší hodnotu.

3. Další možností jsou intimní chvíle, během kterých budete jen ty sama se svým tělem. Ubezpečt se, že tě alespoň hodinu nikdo a nic nevyruší, a dej si pořádnou teplou koupel s voňavým olejem nebo pěnou. 

Během koupele se snaž uvolnit každou část svého těla a vědomě přitom dýchej. Každý hluboký výdech ti dá možnost uvolnit napětí všude tam, kde ho nepotřebuješ.

Vnímej, jaké pocity a emoce se v tobě odehrávají, jaké myšlenky ti běží hlavou. Vše, co se právě teď děje. Zda jsi klidná, nebo naopak nervózní z toho, že se věnuješ sama sobě.

Po koupeli se ručníkem jemně a pomalu otři a namaž se nějakým luxusním krémem nebo olejíčkem. Zkus pohladit a polaskat každičký centimetr svého těla, jako by si se milovala sama se sebou. S tou největší jemností a laskavostí, jaké jsi schopna. A opět vnímejte, jaké to pro vás je, jak se u toho cítíte. Mohou to být pocity velmi příjemné, ale v pořádku bude, i když budeš mít pocit, že děláš něco nevhodného. Něco, co hodné holky nedělají. Na začátku stačí si to jen uvědomit a ten pocit přijmout. Pak s ním následně můžeš pracovat a proměňovat ho.

Když to dokončíš, stoupni si zcela nahá před zrcadlo a každý centimetr svého těla si pečlivě prohlédni. Delší dobu se zastav u těch částí těla, které na sobě nemáš ráda, které se ti na sobě nelíbí. Omluv se jim za to, že je nepřijímáš, a vnímej, co se děje, jaké to pro tebe a tvé tělo je. 

Možná přijde vnitřní pocit bolesti a smutku, ale se slzami přichází také uvolnění a odpuštění. Naposledy se zadívej sama sobě do očí. Jako by ses skrze své oči chtěla podívat do své duše. Nech ji promluvit. Já takto se svou duší mluvím velmi často a je to jako mluvit s tím nejlepším rádcem a učitelem. Jako s tím nejvyšším, jako s Bohem.

4. Najdi si svůj ženský kruh. Ženy, se kterými budeš moci sdílet a prožívat tuhle ženskou energii. Ženy, které tě nebudou soudit a vlastně ani říkat, co bys měla dělat nějak jinak nebo lépe. Stačí jen, že ti budou s otevřeným srdcem naslouchat. Pro ně to bude stejně léčivé jako pro tebe. Věř, tohle je lepší než jakékoliv psychologické sezení nebo sebelepší pilulky na úzkost. Společně si popovídat, zatančit, zasmát a možná i poplakat. To je to nejvíc podpůrné a pomocné.

Návrat domů

Je to jako návrat domů z nějaké dlouhé a úmorné cesty, po které si kráčela velmi dlouho. Nesla si velmi těžký náklad na svých bedrech a nevěděla si, kdy a kde ta cesta má konec. 

A najednou stojíš na tom chodníku před svým vlastním domovem, který tě vítá s otevřenou náručí, jež je plná pochopení, lásky, vřelého tepla a bezpečí. Ten krásný pocit naplnění ve svém srdci. Slzy dojetí, objetí a tolik důvěry. Vítej doma ŽENO.

S láskou Pavla