Setkání s „BOHYNÍ SMRTI“

Strach, či laskavost… ???

SMRT – mé osobní sdílení, které se může na první pohled zdát trochu morbidní, ale nebojte není… Věřím, že bude laskavé, soucitné i povzbudivé vzhledem k blížícím se Dušičkám.

SMRT – téma, o kterém se v naší společnosti příliš nemluví, snad jakoby neexistovala. V naší kultuře je smrt obecně vnímána jako něco nepřijatelného a často se tváříme, že není, a snažíme se si ji držet pěkně od těla. Abychom nemuseli osobně doprovázet ty, kteří umírají, a mohli tak snáze zapomínat na vlastní smrtelnost.

Jak říká Dalajláma: „Západní člověk žije tak, jako kdyby nikdy neměl umřít. A když umírá, tak zjišťuje, že vlastně nikdy nežil.“ Přitom smrt je naší každodenní součástí, nikdy nevíme, kdy přijde čas našeho přechodu na druhý břeh. Neměli bychom o ní přemýšlet snad pro obavy nebo dokonce strach, ale pro uvědomění daru života, jeho plnosti, opravdové pozornosti a přítomnosti v každém okamžiku a také určitou připravenost a vědomí, že i náš čas přijde a bude o nás dobře postaráno.

DUŠIČKY

Na začátku listopadu nastává období, ve kterém jsme smrti ještě blíže, než kdy jindy. Navštěvujeme místa, kde odpočívají naši blízcí a také máme možnost s nimi komunikovat. Čekají nás dušičky a tak berte i toto mé sdílení, jako takové „naladění“ pro tento svátek zemřelých.

OBŘAD SMRTI

Ve svém životě jsem se se smrtí setkala již několikrát, ale tohle bylo setkání tváří v tvář. Tuhle zkušenost jsem prožila díky výcviku, kterým již druhým rokem procházím a to výcvikem Kněžek staré Evropy.

V tomto kruhu žen se za tu dobu už velmi dobře známe a tento víkend ve znamení smrti byl vlastně takovým vyvrcholením. Velkou roli jistě hrálo i to, jak moc jsme si blízké, jak důvěřujeme našim průvodkyním – lektorkám, jak jsme se na celý obřad smrti dva dny připravovaly a to díky sdílení, tanci a meditacím. Vlastně jsme celý čas příprav nevěděly, co nás večer čeká, ale jistě jsme všechny věděly, že to nebude jen tak.

Bylo zvláštní pozorovat tenhle nádech mírného strachu, rozechvění, očekávání, který se však aspoň u mě s blížícím se večerním obřadem proměňoval ve vnitřní klid, pocit dokončení a také smíření. Strach se doslova proměnil v bezpečí…

Asi nikdy nezapomenu na svou „poslední cestu“ s kněžkou smrti, která mě doprovázela. Poslední zaslechnutí zpěvu ostatních sester, poslední pohled na svůj vlastní obraz v zrcadle, poslední nádech čerstvého vzduchu, poslední pohled na oblohu posázenou hvězdami… A unitř? Ještě intenzivnější pocit smíření, naprostého bezpečí a snad i těšení se na to, co mě na druhém břehu čeká.

V moment „čekání na smrt“ jsem cítila únavu svého těla, své fyzické schránky, ale mysl byla naprosto čistá, jasná a krásně prázdná. A pak přišla… „Bohyně smrti“… krásná, plná pochopení a lásky, a s tím nejlaskavějším pohledem v očích, který jsem kdy spatřila. Po spojení s ním jsem věděla, že můj čas přišel a s tou největší důvěrou jsem se mu odevzdala do náruče Matky Země.

V této měkké náruči jsem cítila jak postupně mé tělo těžkne a těžkne, odpočívá tím, že se propadá do země pod sebou a mysl, srdce a duše spojené v jedno jsou volné, svobodné a mají možnost plynout a cestovat dál…

Ani nedokážu vyjádřit jak nesmírně jsem si v tento moment vlastní smrti odpočinula… Žádné obavy a úzkosti, žádné strachy a nejistoty, žádné hodnocení a pochybnosti, žádná bolest ani neustálý tok milionů myšlenek. Ticho, klid, důvěra a láska.

No odpočívala bych klidně déle a vlastně ani nevím na jak dlouhý čas mi byl dopřán, ale přišla… „Bohyně Živa“… Pohladila mě po tváři, požehnala živou vodou, zašeptala láskyplná slova do mého ucha a povzbudila mě jimi zpět k životu. Ke znovuzrození plného radosti, vděčnosti, pocitu naplnění a nezměrné lásky.

A co jsem si z tohohle prožitku odnesla?

Nikdy nevíme, kdy přijde náš čas a tak žijme každý den, každou hodinu, každou minutu svého bytí na Zemi v té největší vděčnosti za dar života. S vděčností za tento dar přijde i vše ostatní.

Říkejme že milujeme tak často, jak to jen jde. Objímejme své děti tak často, jak to jen jde. Buďme s nimi tak často, jak to jen jde.

Neztrácejme svůj drahocenný čas činnostmi, které nám nedávají smysl a nepřináší radost.

Ze smrti nemusíme mít strach. V tento moment budeme ve smíření, pocitu dokončení a lásce. V té největší důvěře, že o nás bude dobře postaráno.

MORANA – KRÁLOVNA DUŠIČEK, BOHYNĚ PRAVDY

Jaké poselství nám Morana nese ve spojení s Dušičkami?

Dává nám sílu, možnost a požehnání k tomu pomyslně nechat odejít vše staré a nepotřebné. Propustit ze svého života to, co už nefunguje. Morana, bohyně smrti, je pak tou, která kolem nás krouží s nabroušenou kosou. Tou, která je schopna „zabít“, aby vytvořila prostor pro nově příchozí život. Někdy je zobrazována jako stará, ošklivá babizna, jindy jako krásná, svůdná žena s alabastrovou pletí, oděná od hlavy až k patě v černé. Někdy půl na půl. To proto, aby nám připomínala, že život a smrt jsou pouze dvě stránky téže mince. A že smrt je nezbytná k tomu, aby se mohl zrodit nový život.

Morana je nekompromisní bohyní pravdy. Nastal čas položit si otázku, co mi v mém životě již neslouží, a pravdivě si na ni odpovědět. Naučit se pouštět věci s lehkostí a vydat se vstříc něčemu novému. Morana je tou, ke které se můžeme pomodlit, když je toho na nás moc a nemůžeme se rozhodnout, co nechat odejít.

O podporu ji můžeme požádat v obdobích, kdy se zuby nehty držíme starého známého, vztahů, práce, věcí nebo míst, i když už nám nevyhovují. Morana poukazuje na to, co v našich životech již zemřelo a zaslouží si odejít.

RITUÁLY DUŠIČEK

Co je u vás to staré a nepotřebné? Co je to, co už ve vašem životě nefunguje, co neslouží? Co je to, co je potřeba nechat odejít a ze svého života propustit?

Dejte si chvíli čas na přemýšlení, není kam spěchat… Zapalte si svíčku, uvařte bylinkový čaj a vše si sepište na papír.

Připravte si svůj rituální prostor, kde nebudete nikým a ničím rušeni. Rituál můžete provádět i venku v přírodě. Zapalte oheň, či svíčku, přivolejte své duchovní pomocníky, bohyni Moranu a poproste je o pomoc, ať společně s tímto rituálem skutečně odejde vše nepotřebné.

Pak váš sepsaný papír zapalte, sledujte plameny, přihoďte i sušené bylinky jako poděkování ohni a vnímejte, jak vše, co vám již neslouží, odchází a mění se v popel a dým. Opět si dopřejte čas pro plný prožitek a vnímejte všechny pocity a emoce ve svém těle. Na konci rituálu nezapomeňte poděkovat bohyni Moraně či dalším duchovním bytostem.

Rituál oslavte tancem, modlitbou, skleničkou vína či něčím dobrým k jídlu.

Uctěte své předky

Sejděte se v tomto magickém čase se svou rodinou, dětmi a zavzpomínejte na životy svých předků. Zapalte jim svíčky na hřbitově či v pohodlí svého domova. Poděkujte jim za jejich moudrost a odvahu. Za to, že díky nim nyní žijete svůj život. Poděkujte za všechna jejich rozhodnutí, která často nebyla snadná.

Dopřejte si i veselé příběhy a vzpomínky. Dušičky se nemusí nést pouze ve smutném duchu, ale především v úctě, lásce i radosti ze života.

Přeji vám magické prožití těchto svátečních dní v blízkém spojení s dušemi našich předků a poselstvími bohyně Morany.

S láskou a vděčností

Pavla Galla