DUŠIČKY a SAMHAIN

Dokončeme „vše staré“

Vstupujeme do temné poloviny kola roku společně se Samhainem – podzimním svátkem mrtvých. Nachází se na půli cesty mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. Slaví se 31. října. Období, kdy se dny zkracují, listí padá a příroda a vše kolem se stahuje do sebe. 

Keltové vnímali tuto dobu jako začátek nového roku. Samhain je tudíž i keltský Nový rok. Předznamenává období dlouhého zimního spánku a skrytých změn kolem nás.

Tváří v tvář tomu, co je potřeba pustit

Koncem října se dny zkracují, jsou plné mlh a stále studenější. Když nás začíná obklopovat pustá planina a temnota, nastává nejlepší čas dokončit vše staré a vytvořit tak prostor pro “nové začátky”. Pustit vše, co není láska a co nám nepatří.

Samhain nás tedy zve k hlubokému ponoření do sebe. Jsme voláni k tomu podívat se na své JÁ, přehodnotit svůj způsob života a upřímně se zeptat, zda žijeme v souladu sami se sebou a se svou duší.

Zůstane jen to, co je skutečné. Staré přísloví říká, že „smysl pozemské cesty je prožít narození a smrt a pochopit, že láska je silnější než obojí“. 

Dušičky

Tak pěkně je pojmenován 2. listopad. Den, v němž již po staletí vzpomínáme na všechny své zemřelé. Dušičky nahradily zmiňovaný původní keltský svátek Samhain, v němž se podle keltské víry prolíná náš svět se světem mrtvých.

2. listopadu se svátky zesnulých konají asi od roku 998, kdy je zavedl francouzský opat Odillo, a předchází jim Svátek všech svatých (1. 11.) Ten je věnován všem zesnulým lidem, kteří se za svoji zbožnost dostali do nebe. Naopak Dušičky jsou vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou na tuto skutečnost připraveni a procházejí fází očišťování v Očistci.

Dušičková bohyně a patronka Morana

Moranin čas je časem klidu a smrti, proto ji Slované jako bohyni zimy a smrti uctívali. Vládla období dlouhé a studené zimy, která mohla znamenat smrt lidí i dobytka. 

Jeden mýtus vypráví, jak se Morana provdala za boha slunce Dažboga a držela ho v podsvětní říši Návu. Pak si ale našla nového milence Černoboga a chtěla se Dažboga zbavit. Zachránila ho Živa a Morana byla vykázána do podsvětí.

Příběh symbolizuje pohyb slunce během roku. Podle pohanských mýtů slunce tráví zimu v podsvětní říši, kde je jeho ženou samotná zima.

I když se ho však snaží udržet v podsvětí, nemůže vládnout věčně, a tak přichází čas bohyně života Živy, se kterou se slunce vrací na zem.

Propojení s našimi blízkými zemřelými 

Ctěme v těchto dnech Moranu jako tu, která dává zemřít jednomu cyklu, aby mohl začít další. Aby se staré mohlo proměnit ve výživu pro nové tak, jak se to děje v přírodě.

Ctěme Moranu, která nám také přináší možnost propojení s našimi blízkými, kteří odešli na druhý břeh. Tu, která může napomoci, aby smrt znovu získala úctu a lidé odcházeli ze života důstojně a v lásce, ne o samotě a v zapomnění.

Krásné ponoření ve spojení s Dušičkami a Samhainem

S láskou Pavla