Dnešní den pro měl nebyl úplně ve flow, ale přinesl něco, no asi bych to něco pojmenovala “dospělé uvědomování”.
V práci, která momentálně prostě je, kde úplně neplníte to své životní poslání a ještě vás tam “prudí” s něčím, co je opravdu úplně nesmyslné, povrchní a vy si říkáte “mám já tohle zapotřebí”? S lidmi, kteří vůbec nevědí kdo jsem, co jsem, čemu se věnuji, co mám za sebou.
Ano, asi teď tu potřebu mám, abych si uvědomila skutečnou hodnoto toho času, kdy mám možnost skutečně plnit to své poslání, kdy pomáhám, kdy cítím, kdy žiji v naprostém naplnění a radosti.
Uvědomuji si, kolikrát jsem to za poslední roky brala úplně automaticky. Jo bezva, dělám co mě baví, dává smysl, nejsem v práci klasicky každý den od do, mám za to dobře zaplaceno, dávám, dávám a dávám, ale nikde nečerpám. Den za dnem, seminář za seminářem, kurz za kurzem. Najednou dojdete do momentu, kdy váš pohár je téměř prázdný a najednou vás sám život zastaví, protože se semináře neplní, cítíte se unavení, bez energie a říkáte si proč asi.
Ano je čas zastavit se a s pokorou přijmout, že nic nepřichází automaticky a je potřeba být s každým novým probuzením vděčná za to, co právě teď je. A tak teď chvíli stojím a snažím se plnit vlastní pohár, nabírám energii, posiluju sama sebe, učím se a posouvám dál, občas chodím do práce od do a nesmírně se těším na své semináře a lekce, při kterých cítím, že jsem to skutečně já. Tam, kde je moje duše doma.
Těším se na setkání s vámi a na to společné plnění pohárů http://pavlarozumberska.cz/terminy/
S láskou❤️a vděčností🙏Pavla.