Meditace už pro mě není sprosté slovo

Vždy jsem si myslela, že meditovat nikdy nebudu. Asi proto, že by mi to přece nešlo, protože abych mohla meditovat, tak musím být někde na druhém konci světa. Ideálně nahá za východu slunce na vrcholku nějaké osvícené hory. A taky musím mít dvakrát obmotanou nohu kolem hlavy, aby to fungovalo, a aby mi tou hlavou nevířily myšlenky.

A víte co? Hned na začátku jedna dobrá zpráva… 🙂

K tomu, abyste mohly meditovat nic takové není potřeba a i ty myšlenky, které se jednoduše nedají jen tak zastavit, jsou naprosto v pořádku.

Pohyb mě provází celý život a józe se věnuji už patnáct let. Po pár prvních zkušenostech jsem se rozhodla udělat si certifikát na instruktora jógy a hned po absolvování jsem také jógu začala učit. Ano, do všeho hned po hlavě… Vždy jsem se však považovala za takového středoevropského jogína.

“Moje jóga” byla o tom jak pozice vypadají, no vlastně jak v těch pozicích Pavla vypadá, než o tom jak se v nich cítí. Takhle jsem se to totiž mnoho let učila při moderní gymnastice a studiu na taneční konzervatoři. Tam nebyly důležité pocity, emoce, dech, jen FORMA, a tak jsem jen pokračovala v zajetých kolejích. Nebudete tomu věřit, ale já v těhle kolejích jela asi dvanáct let a asi mi to vlastně i vyhovovalo.

Prvním malým zlomem bylo několikaleté studium klasické jógy, kvůli Hormonální jógové terapii, na kterou jsem si chtěla udělat další certifikát. Bez znalosti základní jógové filozofie to nešlo, a tak jsem trochu přičichla k tomu co se skrývá za, tam na východě… Prošla jsem si dechovými technikami, relaxacemi, meditacemi a především začala vnímat své tělo a pocity v něm. Ne vždy to bylo úplně příjemné, protože na mě občas vyskočil nějaký bubáček z mého podvědomí.

Myslím, že právě ti bubáččci byli těmi představami a podmínkami, které mi bránily meditovat. Podívat se trošku dovnitř. Co když se tam setkám s někým, s něčím, co se mi nebude líbit? S čím si nebudu vědět rady? 

Možná, že i ve vás je takováto nějaká obava… A ano, vlastně je na místě. Ale za ten pocit, když něco hluboko uvnitř objevíte a vyřešíte je k nezaplacení.

Dnešní doba na nás hodně tlačí a nutí nás k neustálé pozornosti směrem ven. Co všechno musíme, co nesmíme a co bychom ještě všechno měly.

Určitě to také znáte…

Ráno se probudíte a hned přemýšlíte o tom, co vás ten den všechno čeká. A zároveň s úzkostným pocitem jak to všechno dáte vyskakujete z postele, čistíte si zuby, chystáte svačiny dětem do školy, pijete ranní kávu, oblékáte sebe i děti a tohle všechno vlastně dělate tak trochu najednou.

Doprovázíte děti do školy a přitom je neustále pobízíte k tomu, aby si pospíšily, protože vy jinak nestihnete dopolední poradu a zároveň u toho přemýšlíte co vás na té poradě asi čeká. O tom se děje okolo vás, natož uvnitř vás nemáte ani páru.

Jste na poradě a říkáte si, že dnes pravděpodobně nestihnete ani oběd, protože tady to vypadá na dloho a vy máte na odpoledne naplánované ještě dvě pracovní schůzky. No, co se dá dělat. Po cestě s dětmi na kroužky si snad stihnete dát párek v rohlíku někde ve stánku.

No, ani ten párek v rohlíku nějak nedopadl a vy opět popoháníte děti na ty zaplacené kroužky. Byla by opravdu škoda, kdyby propadly. Během času, kdy se děti prohánějí v tělocvičně vytáhnete počítač a odpovídáte na pár něvyřízených mailů a přitom si uvědomíte, že ještě večer musíte manželovi a dětem něco nachystat k večeři. “Co mám zase vařit?”

Večeři do sebe doslova naházíte, protože vás během přípravy přepadl vlčí hlad a pak naprosto vyčerpaná dosednete na sedačku před televizí. Ale ani tady nějak nepřichází ten pocit vnitřního klidu, protože se vám do hlavy vkrádá myšlenka co všechno vás čeká zítra…

Věřte, jsem v tom s vámi a občas se večer přistihnu přitom, že jsem si sama na sebe vzpomněla až teď. Ale takových dnů je čím dál tím méně. Objevila jsem totiž pár velmi jednoduchých, ale učinných prostředků, které mi pomáhají a chci se o ně nyní s vámi podělit.

Jsou to kroky všímavosti, které nám pomohou být stabilnější v těžkých situacích a více si užívat každodenních radostí a běžných dnů:

• ZASTAVIT SE – kdykoliv během dne se zkuste jen tak zastavit. Stačí na minutku, na dvě. Ať děláte cokoli a kdekoli. Nejlépe když nejvíc spěcháte ;-). Prostě jen tak buďte, na chvíli spočiňte v přítomném okamžiku. Pokud se k vám začnou hrnout myšlenky jako velká černý mrak, jen je pozorujte a nechte zase odejít, než bude jasně modrá obloha.
• VĚDOMĚ DÝCHAT – uvědomte si že dýcháte. Chvíli pozorujte proudění vzduchu v nosních dírkách, všimněte si rozdílného vjemu při nádechu – pocit naplnění, při výdechu – pocit vyprázdnění a vnímejte jemné střídání teploty vzduchu. Že vstupuje o něco chladnější vzduch s nádechem a odchází ohřátý vzduch s výdechem. Po chvíli si uvědomte co se s vaším dechem stalo, jak se sám automaticky prohloubil a prodloužil.
• ZAMĚŘTE POZORNOST – zaměřte pozornost jak se cítíte ve vašem těle. Jestli vám je chlad nebo zima, smutno nebo veselo, jestli někde ve vašem těle cítíte napětí, nebo bolest. Pokud ano, pošlete tam váš dech, vaši myšlenku, vaši energii a zkuste to místo vědomě uvolnit.
• UVĚDOMTE SI SVÉ SMYSLY A KRÁSU CHVÍLE – uvědomte si své smysly v danou chvíli – co právě vidíte, vše co slyšíte, co cítíte, jestli k vám přichází nějaká vůně, uvědomte si kontakt oblečení s pokožkou, svůj kontakt se zemí, svoji chuť v ústech. Jak vnímáte tento jedinečný okamžik, který se už nikdy nebude opakovat. Plně si ho prožijte a vychutnejte třeba při té cestě do školy s dětmi.
• BUĎTE VDĚČNÁ – kdykoli na vás půjdou chmurné myšlenky, nebo budete cítit úzkost či strach, uvědomte si všechno, za co v tuto chvíli můžete být vděčná. Co všechno máte – partnera, kterého jste třeba ještě před rokem neměla, práci, která vás baví a naplňuje, pár peněz na účtu, pojízdné auto, střechu nad hlavou, zlobivé, ale zdravé děti… Vděčnost nám otevírá oči, tvoří vztahy, naplňuje nás radostí, je cestou k dosažení vnitřního pokoje a spokojenosti. Určitě objevíte spoustu věcí, za které v danou chvíli krátkého uvědomění můžete být vděčná. Mě samotnou to vždy velmi překvapí a povzbudí.

 A co to tedy je ta meditace?

I takovéhle jednoduché kroky všímavosti můžeme považovat za meditaci. K té totiž nepotřebujeme žádné zvláštní podmínky. Jen tu touhu, uvědomění, vzpomenutí.

Meditace je cokoliv, co děláme vědomě, tedy s plnou pozorností. Prosté pozorování svého dechu je meditace. Poslouchání hudby může být meditace, stejně jako háčkování, chůze nebo uklízení. Děláme-li něco bez jakéhokoliv rozptylování mysli, je to účinná meditace.

Ani v současné době se nepovažuji za nějaké velkého jogína, ale psaní, cvičení Hormonální jógové terapie a meditace začaly být součastí mého každodenního života. A musím vám říct, že ten život je mnohem radostnější. Přála bych si, abyste to také vyzkoušely. Nic vás to nebude stát a dostanete mnoho…

Ta nejdůležitěší doba na světě je TEĎ. A meditace vás naučí být v tom TEĎ co nejčastěji.

Minulost nedokážeme změnit a budoucnost jsou jen představy a domněnky. Jedině v přítomnosti můžeme ovlivnit a žít svůj život. Vše je, jak to je. Netřeba hodnotit, jen pozorovat. Žít přítomným okamžikem s vděčností a láskou.