Období podzimní rovnodennosti nás zve k tomu, abychom se podívaly, jestli máme všechny oblasti svého života v rovnováze. Jen díky balancu v životě přichází vnitřní vyrovnanost a harmonie.
Slavíme ji kolem 22. září – je to oslava druhé sklizně. Den a noc se vyrovnávají, když sklízíme a ukládáme obilí. Uctíváme tedy „rovno dennost“ – vyváženost a equilibrium v přírodě. Ctí se harmonie mezi vnitřním a vnějším světem a pozvolný ústup sluneční energie.
V koloběhu života pomalu ale jistě nastává doba “stáří”, kterou je však třeba oslavit, protože s ní přichází i nadhled, vnitřní moudrost a spravedlnost.
Na polích či v zahradách stejně jako v našem životě sbíráme plody naší celoroční práce. Všude kolem nás pozorujeme hojnost, ať už v podobě plodů či námi dosažených úspěchů. Děkujme za úrodu, děkujme za bohatství, které nám bylo dáno, děkujme za vše, co nám život přináší.
Podzimní rovnodennost, a tedy začátek podzimu, je vhodným časem pro zhodnocení našeho počínání. Čas, kdy je třeba se zastavit, zamyslet, nacítit na svůj vnitřní svět a poděkovat s láskou za vše, co nám bylo dáno.
A také poděkovat samy sobě za vše, co jsme zvládly.
Podzimní rovnodennost je také skvělým časem pro očistu. Očistu mysli – odstranění všech myšlenek, které nás brzdí, blokují, nebo dokonce zraňují. Rozejděme se s nimi, neslouží nám.
Očistu těla od potlačených emocí, očistu srdce – od ublížení, jež narušují naší vnitřní rovnováhu.
Dny se pomalu krátí, postupně se ochlazuje, listí mění barvu a padá ze stromů. Míza těchto stromů a rostlin se nyní pohybuje směrem dolů, ke kořenům.
Máme nyní úžasnou příležitost napojit se na tuto energii přírody – pořádně si odpočinout, dobít baterky, abychom se pak mohly znovuzrodit.
Na oslavu Mabonu je dobré jít na zahradu (nebo do lesa či parku), kde můžeme poděkovat přírodě za její hojnost. Můžeme vázat různobarevné stužky na větve stromů jako symbol tohoto vděku.
Prociťme hojnost a radost ze sklizně a z našich úspěchů.
Pro plný prožitek si uspořádejme rituální hostinu.
O jídlo bychom se měli podělit, každý z účastníků by měl něco přinést na společný stůl. Ideálně něco, co sám uvařil, upekl, posbíral nebo udělal.
V rámci hostiny můžeme utužit společné vztahy s přáteli a rodinou, což se před zimou velmi hodí. A také si vyprávět příběhy z léta a vzpomínky na uplynulé období světlé poloviny kola roku.
Nezapomeňte se podělit o jídlo i se zvířaty okolo, můžeme “obětovat” něco i svým spřízněným, tzn. bohům, předkům nebo přírodním duchům, pokud s nimi pracujeme, nebo chceme navázat kontakt.
„Jsem bohyně země a ve svých rukách držím rovnováhu dne i noci. Jemně šeptám a volám k sobě zvířata, která uléhají k mým nohám, aby se schoulila k zimnímu spánku. Stromy ztrácejí své listí, které přes zimu nebudou potřebovat, a zúrodňují si tak půdu pod sebou. Ze mě se vše rodí a ke mně se zase později vše navrací.
Přeji vám krásné září v souladu a vnitřní harmonii
S láskou a vděčností Pavla Galla