Rána jsou stále velmi chladná. Ano, jsou to jedny z posledních záchvěvů královny zimy před jarní rovnodenností, před tím skutečným začátkem jara, tak jak jej udává Matka Země ve svém vnitřním rytmu.
I ona se tímto způsobem postupně ladí, chystá a „neskáče rovnýma nohama“ hned do vyšších teplot od samotného rána. A to je inspirace pro vás.
Není kam spěchat, užijte si těch posledních pár dní ve své ulitě a jen s velkou vlídností a měkkostí se probouzejte ze zimního spánku. Ne, opravdu není kam spěchat. Nic neuteče a vše se děje ve správný čas. I příroda, když uspíší svůj jarní rozkvět, nese následky – zmrzlé květy stromů, uhynulý hmyz, mláďata, silnější průběh pylové sezóny, půdní sucho.
A tak věnujte tyto dny, kdy se světlo a teplo vracejí do vašich životů, budování vnitřní síly, pevnosti a stability. Bude to ten nejlepší výchozí bod pro toto jaro.
Pro příchod energie, která bude přímo hmatatelná a ne vždy přinese jen to dobré. Je možné, že vlije do vašich myslí také pocity zmatenosti, neschopnosti soustředění, rozhořčení a také nespravedlnosti. Proto není třeba ze zimy spěchat – právě během ní máte ke stabilitě a vnitřnímu klidu nejblíže. Nebuďte už tam, ale buďte tady a teď.
Máte občas pocit, že se svět točí příliš rychle? Ne, to se netočí rychle svět, ale vy, lidé. Kdyby se planeta Země začala skutečně otáčet rychleji, byl by to váš konec. Ano, sám jedinec nedokáže ovlivnit kolektivní dění, ale minimálně může začít u sebe. „Nekonej to, co nechceš, aby konali ostatní.“
Vězte, že lidé jsou dobří a toto dobro mají možnost šířit dál. Nepropadejte tedy panice, strachu, spěchu, protože každý jedinec je dobrý, lidé jsou dobří a svět je také dobrý. Nevěřte tomu, co je vám předkládáno zvenku – že lidé jen válčí, ničí a drancují. Věřte tomu dobru, které vychází zevnitř, protože to je skutečné. Neztrácejte naději. Neztrácejte naději v tomto čase, ve kterém je tak důležité být ve spojení s tím, co je lidské.
Planeta Země má naštěstí svůj vlastní rytmus – a vy máte také svůj vlastní rytmus. Jen ho velmi často neposloucháte a necháváte se ovlivňovat rytmem kolektivním, který je skutečně příliš rychlý. Ale nic nebrání tomu řídit se tím svým. Máte k tomu totiž ten nejdokonalejší prostředek – své tělo.
Naučte se, pakliže to ještě neumíte, řídit se kurzorem svého těla. Tehdy, kdy je svět rychlý a hlučný, i tehdy, kdy je docela tichý – v sobě máte své vlastní směřování. Možná na něj ne vždy dáte, a to je v pořádku. V tento čas docela postačí o něm vědět, umět ho rozpoznat a znát k němu přímou cestu.
Skrze moudrost akášických záznamů pro kolektivní vrstvu.
S láskou Pavla