Jóga do mého života vstoupila nenápadně. Od malička jsem toužila být baletkou, Odettou a Odýlií v Labutím jezeře, i když mé tělesné dispozice bohužel éterické víle nikdy neodpovídaly. Už nástup na taneční konzervatoř byl předem prohraný boj.

Po vyčerpávajících diskuzích, nekonečném rozhodování a s nesouhlasem mé třídní učitelky jsem na konzervatoř nastoupila. Byl to první velký krok mimo zajeté rodinné koleje. Bratr analytik v bance, táta telegrafista a maminka sekretářka ředitele ve spořitelně. Myslím, že dodnes lituje, že mi to povolili.

Na tanec jsem byla šikovná, nejlepší z mého ročníku, ale v růžových punčoškách s příliš velkým pozadím mě na jeviště ne a ne pustit. Dráha sólistky v Národním divadle byla v nedohlednu.

Hned po dokončení studia jsem úspěšně absolvovala konkurz na tanečnici do divadla na zaoceánské lodi, kde místnímu vedení má oblejší postava až tak na obtíž nebyla. Byla to především zkušenost životní spíše než velká kariéra, ale jsem za ni dodnes vděčná. Během roční plavby jsem si poprvé vyzkoušela žít sama podle sebe a ne podle toho, jak by si představovala má rodina.

Po návratu z lodi přišel pořádný energetický pád. Uvědomila jsem si, že kromě tance nic jiného neumím. Jen dobře a ladně ovládat své tělo, tělesný pohyb. A právě v tomto životním okamžiku přišla jóga. Vůbec nic jsem o ní nevěděla. Navštívila jsem pár lekcí, na kterých se mi dařilo skládat do jógových pozic levou zadní a přišla jiskřička naděje, že tohle by mohla být má další cesta.

Má rodina byla ráda, že už se neutápím v slzách smutku, ale opět i ve svém vlastním potu v tělocvičně a já nastoupila na dráhu jogínky. Dlouhých třináct let jsem si libovala v tom, jak mi jóga jde, jak esteticky mé pozdravy slunci a další pozice vypadají a přesně to jsem považovala za své know-how. To něco navíc, čím se odlišuji od zástupu ostatních cvičitelek. Jak velká iluze to byla…

První proměna nastala s kurzem Hormonální jógové terapie v roce 2015. Ta mě teprve vedla do hloubky, k mému skutečnému já. K ženě se všemi dary, které jí byly dány do vínku a svým způsobem také k podnikání a tvoření online kurzů. 

Pak ovšem přišla doba covidu a velká spousta lektorů se vydala úplně jiným směrem, nebo také cestou onlinu. Mně jakoby ujel vlak. Neměla jsem sílu ani chuť vše pravidelně podporovat, živit, cokoliv sdílet. Řešila jsem osobní kotrmelce, jinak se to ani nedá nazvat, které mě přivedly zpět pod křídla rodiny.

Všechno zlé je k něčemu dobré. Do života mi vstoupil můj milovaný muž. Nyní již manžel. V tu chvíli ta nejúžasnější mentální pomoc. Bez hodnocení mé minulosti, bez mínění, že v klasickém zaměstnání by mi bylo lépe, bez očekávání okamžitých důkazů, že online jóga funguje, ale s tou nejupřímnější podporou ve mě samotnou. 

A opět to příjemné šimrání v žaludku - motýlci v břiše, “že bych se do toho znovu pustila”? Během několika dnů jsem založila uzavřenou facebookovou skupinu pod přivdaným jménem Galla Yoga, natočila pár menších programů a začala znovu pravidelně psát příspěvky. A tak se děje do teď.

Žiji své poslání a krok za krokem ukazuji ženám cestu zdraví, krásy, souladu i jedinečnosti. Pouštím se a s roztaženými křídly letím vstříc svým nejniternějším přáním a snům.

Pavla Galla Rožumberská